Jarní výšlap na Kounovské řady a hradiště Rovina
Sobotní ráno nás vítá rozpačitě – den předtím lilo jako z konve a počasí se tvářilo, že s námi nemá žádné turistické plány. Slunce se sice na chvíli ukázalo už ráno, ale opravdovou radost nám udělalo až při návratu. Ale nepředbíhejme. Startujeme u Kounovského muzea, tedy u Domu U Tří lip. A hned první příjemné překvapení: sešlo se nás 23, a to nejen z Krupé. Očividně se lidé nebojí ani bláta, ani mystických kamenů.
Kaple sv. Vojtěcha je významným poutním místem na pomezí Rakovnicka, Žatecka a Lounska. Podle pověsti stojí v místech, kde v roce 992 biskup Vojtěch vyprosil svou modlitbou pro zdejší kraj sužovaný ničivým suchem životodárný déšť. Mívala i sanktusník se zvonkem a stávala tu jakási poustevna. Konaly se sem slavné poutě. To ale po komunistickém puči vzalo za své a kaple pak už jen chátrala. Snahy o regeneraci kaple a obnovení poutí se objevují kolem roku 2000.
Po tradičním přechodu železničního mostku se vydáváme směrem ke kapli sv. Vojtěcha. Tady uhýbáme doprava a po vrstevnicové stezce vyrážíme k prvnímu z kamenů – Pegasovi. Byl pojmenován podle kresby připomínající stejnojmenné souhvězdí. (Poznámka pro pamětníky: ještě před pár lety se k Pegasovi muselo prodírat hustým smrčím. Dnes už letité stromy udělaly místo – a tak se jde pohodlně jak v botanické zahradě.)
Z lesa přecházíme na hlavní cestu s informační tabulí, kde si dopřáváme krátký výklad o Kounovských řadách – záhadném fenoménu, se kterým si vědci dodnes tak trochu neví rady.
Co jest faktum (aneb, co se pravdě podobá). Kounovské řady se nacházejí v katastru Domoušic. Pro okolní svět v roce 1933 je objevil kounovský učitel Antonín Patejdl. Informoval o tom archeologa Jiřího Neústupného, ale v odborných kruzích ten objev žádnou senzaci nevyvolal. Průzkumy, které zde proběhly, byly velmi omezené a dále nebyly interpretovány. Pylové analýzy naznačují, že zde primárně bylo bezlesí. Řad je celkem čtrnáct a probíhají zhruba severojižním směrem. Celkem bylo zaznamenáno 2240 kamenů na ploše cca 11 ha. Kameny z pole byly v minulosti odstraněny, něco kamenů je napadáno pod svahem na obou koncích řad. Materiál, kterým jsou kameny tvořeny je často označován jako křemenec, správně silkreta. Jedná se o druhotně prokřemenělý třetihorní písek či štěrk, tedy o materiál místní.
A kde jest prostor pro záhadology. Řady jsou celkem jistě výsledkem činnosti lidí, tohle by příroda nedokázala. Kdo, kdy a proč je vytvořil, to zatím zůstává bez seriózní odpovědi, a tak vzniká prostor pro fantazii, nejrůznější teorie a dohady...
Další zastávkou je Gibon, kámen s váhou kolem 6 tun, zdobený výřezem ve tvaru rozevřeného písmene V. Od Gibona míříme k hradišti na Rovinách. Dnes z něj zbyly jen náznaky valů, ale i tak se člověk zasní a představí si, jak tu kdysi pobíhali strážci, kteří ještě netušili, že jejich dědictví jednou obejde parta turistů v nepromokavých bundách.
Hradiště se nachází na ostrožně vybíhající severovýchodním směrem k Pnětlukám. V podstatě je to, dvěma rovnoběžnými valy přehrazená ostrožna o ploše cca 7 Ha. Patrně tu bylo nějaké osídlení už v eneolitu (zlomek kamenné sekery). Je datováno do pozdní doby halštatské (cca 6. stol. př. n. l.). V ploše hradiště proběhl archeologický průzkum, který však neprokázal žádné sídlení objekty, pohřebiště či jiné nálezy. Dataci umožňují pouze zlomky keramiky nalezené ve valech. K hradišti bývá přiřazován také bronzový nůž, místo jeho nálezu je ale nejisté. Všeobecně se proto soudí, že šlo o hradiště kultovní. Hradiště požívá památkové ochrany.
Cestou přes Písečný vrch se zastavujeme u Jílového dolu, kde se kdysi těžil jíl pro keramickou výrobu – dlaždice, obkladačky, šamot, všechno to, co dnes vidíme spíš v koupelnách než v krajině. Dnes tu najdeme zbytky ramp, opuštěné stavby a terénní stopy po těžbě. Místo sice lehce postapokalyptické, ale působivé. Na severním svahu Písečného vrchu těžily někdy od roku 1930 Rakovnické a poštorenské keramické závody, na jižním pak Westböhische Tonwerke Eberle Eger.
Vracíme se polní cestou s nádhernými výhledy na Kounov a přilehlé vesnice zpět k železničnímu mostku, kde pořizujeme společnou fotografii a míříme zpět k muzeu. Původní záměr navštívit také expozici Kounovských řad v muzeu bohužel nevyšel, protože muzeum bylo zavřené.
Děkujeme všem zúčastněným a těšíme se na další výšlapy.
HP z materiálů V. Somola
